Vykročení z komfortní zóny

V závislosti na tom, co se mi přihodilo minulý týden cestou do Liberce jsem se rozhodl napsat krátkou úvahu na téma vykročení ze zóny komfortu. Věřím, že většina z vás se s tímto pojmem jistě setkala, pokud ne, určitě tento pojem pochopíte později z článku.

Již několik let skoro každý týden brázdím autem dálnici ve směru Mladá Boleslav > Liberec. Skoro pokaždé je to večer, když na obzoru kolem Bezdězu zapadá slunko. I když mám povětšinu času západ slunce v zádech, nedá mi to, abych se na něj občas nepodíval – nejhezčí je, když projíždím kolem Drábských světniček.

Jezdím po této trase již 10 let a pokaždé, když jsem ten západ slunce potkal, měl jsem chuť sjet z dálnice, zajet na skály nad světničkami, tam se rozvalit a udělat pár fotek.

Hledání výmluv

Celá ta léta sem si říkal: Je pozdě… Těším se do Liberce… Bude to stát za to??? Příště na to bude lepší doba… Dnes jsem unavený… Těším se do postele… Zajedu tam až budu mít lepší foťák… Až na to budu mít náladu… Všechny ty „výmluvy“, které jsem celých 10 let hledal, jsem minulý týden konečně hodil za hlavu.

S blížícím se sjezdem na Mnichovo Hradiště jsem sjel z dálnice.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem udělal právě ten krůček mimo mé pohodlí, mimo zónu komfortu, kde mě po celou dobu udržovaly všechny ty výmluvy.

Po cca 10 minutách jízdy autem jsem dorazil na parkoviště u restaurace „Na krásné vyhlídce“. Z kufru jsem vzal stativ a batoh s fototechnikou a vyrazil pěšky na skálu, odkud by se dalo fotit. Po pěti minutách jsem došel na místo odkud byl ten nejlepší výhled. Bylo to jen tak tak.

Slunce už zapadalo za kopec, na kterém je hrad Bezděz, ale i tak to stálo za to. Udělal jsem pár fotek a přemýšlel nad tím, co teď píšu.

Čtyři dny na to jsem jel stejnou trasu, tentokrát o něco dříve. Nedalo mi to a musel jsem si to zopakovat. Tentokrát jsem s tím už neměl žádný problém, věděl jsem co mě čeká a věděl jsem, že to bude stát za to. Dorazil jsem na skálu o pár minut dříve a stihl slunce, když bylo ještě o něco výš.

A závěr?

Už několik let vystupuju poměrně často ze své zóny pohodlí. Nedělá mi problém sednout na letadlo, strávit v něm deset, patnáct hodin a probudit se na druhém konci světa. Kolikrát se táhnu s těžkou technikou na kopec kvuli jednomu záběru. Vstávám se slepicema před východem slunce, abych ho mohl natočit. Dost často se přistihnu, že sedím nad prací v kanceláři ještě několik hodin po běžný pracovní době.

Všechno to jsou ale věci, kvuli kterým už jsem ten první krok někdy dříve udělal. Když nad tím přemýšlím, dost často byl ten pomyslný krok mnohem větší než ten, co jsem udělal minulý týden. Každý krok, který následoval, už byl ale mnohem jednudušší.

Proč mi vlastně trvalo tak dlouho, než jsem v tomto případě ten první krůček udělal? Vrátím se k výmluvám… První, která mě držela na dálnici byla ta, kde sem se ptal, „Bude to stát za to?“, druhá pak, „Až budu mít lepší foťák“. S lepším foťákem přišla odpověď na otázku, zda to bude stát za to :-)…

Někdy bych ty první velké kroky přirovnal k situaci, kdy si chcete vyšlapat cestu, kudy ještě nikdo nikdy nešel, třeba kopřivama. Než uděláte první krok, dlouho se přemlouváte a hledáte důvody, proč to neudělat. První krok bolí, pak ale „zavřete oči“ a už nemyslíte na bolest. Prostě jdete s pocitem, že ta cesta vede dál, ať už tam ve skutečnosti je nebo není ať to stojí, co to stojí.

Když nad tím tak přemýšlím, každý krok, který jsem kdy udělal mimo zónu pohodlí, mi vždy něco dal – zkušenosti, jiný pohled na věc, odvahu jít dál, ale hlavně sílu překonávat překážky a jít si za svým.

zapad-slunce

Děkuji vám, že jste článek dočetli až sem. Pokud se setkáváte s podobným pocitem držím vám palce, ať ty první kroky bolí co nejméně a daří se vám je dělat v co nejvíce oblastech.

Máte podobné zkušenosti? Podělte se o ně v komentářích. Díky a ahoj u dalšího článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>